| O dragsterech |
|
Závody Drag racing nebo-li Dragster mají své hluboké kořeny ve 40. letech minulého století. Začaly jako ilegální silniční závody v postranních amerických uličkách a svou první popularitu si získaly hned po 2. světové válce, právě v USA. Mezi motorkáři patří tyto závody k velmi adrenalinovému sportu, kterému snadno každý jezdec propadne. Drag racing se postupně ze spojených států rozšířil do celého světa. Nyní jsou v rozvinutých zemích světa v provozu stovky dragsterů. Základním principem Drag racing zavodů je projet 1/4 nebo 1/8 míle dlouhou trať (většinou letištní runway) v co nejkratším čase, přičemž nejčastější délka trati na velkých závodech je 1/4 míle, tedy 402,33 metrů. Jako každá sportovní disciplína, tak i drag racing se ve své historii rozvíjel. Postupně se stroje zdokonalovali a zrychlovali. Vývoj těchto motorek zapříčinil změnu vzhledu závodících strojů a sport tak značně odlišil od ostatních motoristických disciplín. Hlavními znaky dragsterů jsou velmi široké pneumatiky, extrémně silné motory, turbo, kompresor, rajský plyn a mnoho dalších tzv. vychytávek.
Většina závodních motorek se neobejde bez speciálního paliva, kde kromě vysokooktanového benzínu není žádnou výjimkou methanol a nebo dokonce nitromethan. O přenos těžce získaných stovek a tisícovek koní se stará speciální spojka a převodovka. Evolucí samozřejmě prošla i samotná pravidla závodů a definování jednotlivých tříd z místních závodů na závody mistrovské. V České republice je pouze jedno oficiální mistrovství, které se nazývá Czech Drag Serie Mistrovství České republiky dragsterů pod záštitou Autoklub ČR. Následujícím stupněm pro závodníky je již Mistrovství Evropy.
Jezdec může závodit v sedmi motocyklových třídách, které jsou pro Mistrovství ČR vypsány a které se dále dělí na další tři základní skupiny. První skupinu tvoří sériové mašiny s RZ s drobnými úpravami, a to na třídy: Druhou skupinu lze definovat jako modifikované „stroje“, které se především vyznačují speciálními rámy, prodlouženými kyvkami, úpravami motorů, apod. V těchto motorkách je však stále poznat seriový typ stroje. Největším limitem této třídy je rozvor, palivo pouze benzín, homologovaná zadní pneumatika pro silniční provoz a zákaz opěrných koleček. Závody opět probíhají ve dvou třídách: Třetí skupinu tvoří speciály v podobě: Přesné definice včetně parametrů soutěžících motorek viz. www.dragster.cz.
Velmi důležitou součástí Drag racing jsou tratě, na kterých jezdci závodí. Jejich úroveň se postupem času zlepšovala a zdokonalovala. V současné době se při závodech dbá především na bezpečnost všech závodníků a proto doby, kdy se sprintovalo na okrskových silnicích jsou nenávratně pryč. Trať evropských parametrů „Dragstrip“ s penetrovaným povrchem naleznete například v níže zmiňovaném Hockenheimu. V České republice tento luxus závodníci zatím nemají. Závody probíhají na letištních plochách. Povrch trati je rovný betonový s dobrou přilnavostí a šířka tratě odpovídá normě pro závod dvou závodníků vedle sebe.
Dragsterová trať se skládá z několika částí:
Principem většiny uvedených soutěžních tříd je být v cíli co nejrychleji. Všichni závodníci musí absolvovat minimálně jednu kvalifikační jízdu, která určí jejich pořadí pro samotný závod. Evropské třídy jezdí osmičkového pavouka, ale není výjimkou se setkat se 16 nebo i 32 jezdci. Pořadí v kvalifikaci je nesmírně důležité pro další vyřazovací boje. V první řadě jde o postup, ale také musejí závodních pamatovat na to, že nejrychlejší jede s nejpomalejším. Pavouk je postaven tak, aby se proti sobě „prokousávali“ dva nejrychlejší závodníci z protilehlých stran a ideálně se utkali v samotném finále. O nejrychlejší čas ovšem nebojují jezdci ve třídách s limitním časem a třídě Eliminátor, tzn. třídy Street Twin 11,5 a Street 10,5, kde je stanoven min. čas na ¼ míle. Pokud se závodník dostane pod tento určený čas, je diskvalifikován a postupuje soupeř. V případě, že se oba závodníci podjedou stanovenou hranici, postupuje ten, který je blíže stanovenému limitu, tedy ten, který podjede míň. Zároveň však musí být závodní rychlejší než soupeř v daném. Předstartovní součástí závodu je tzv. Burn Out – ohřev. Tento úkon před samotnou jízdou bývá mnohdy pro přihlížející diváky zajímavější než samotný závod. Oblaka dýmu a řev motoru dokážou diváky nadchnout. Cílem této části je protáčením pneumatik očistit jejich povrch, zvýšit teplotu gumové směsi a tím docílit maximální přilnavosti. Velmi obávanou částí závodu je samotný start. Zhruba deset metrů za startem bliká na jezdce startovací zařízení, tzv.christmas tree nebo jen Tree. Každá žárovka na tomto zařízení má svou funkci. Horní dvě malá bílá světla určují správnou pozici stroje na startu a jmenují se Stage a Pre Stage a zároveň jsou to první dvě fotobuňky na startu. Před startem musí obě svítit. Dalšími světly je trojice žlutých lamp, které se u většiny tříd rozsvítí najednou a za 0,4 sec. následuje zelená, tedy Start. Poslední neoblíbené světlo je červené, souvisí s třetí fotobuňkou na startu, a to ukáže na nedočkavce – tedy předčasný start. Třetí fotobuňka zároveň měří reakci na startu, což je pro závodníky ale i pro přihlížející velmi zajímavý údaj. Když dragstery vyrazí na trať je každý zvlášť změřen na 60 stopách, 1/8 trati a v cíli. Výstupními hodnotami je dosažený čas (E.T.) a rychlost (Top Speed).
Výše uvedené soutěžní kategorie jsou kategorie pouze pro Českou republiku. V evropských soutěžích je kategorií mnohem více, ale jsou obdobné. Pravidla pro Mistrovství České republiky jsou převzatá z pravidel německých.
K nejznámějším evropským dragsterům patří závody v německém Hockenheimu, jejichž úspěšná historie se datuje od roku 1986 (více na www.nitrolympx.com). K dalším známým závodům patří Drachten Explosion v Holandsku, Kunmadaras Drag racing v Maďarsku a v neposlední řadě Drag racing Santa Pod Raceway ve Velké Británii.
Burn Out – očištění a zahřátí pneumatiky protáčením kola. Zdroje: |
Dragstery v České republice
